Cestopisy:
- Cesta č.1 - Rakousko, Švýcarsko, Francie - 1997
- Cesta č.2 - Německo, Francie - 2000

Desatero mezinárodního stopu:
1. Dbej o svůj zevnějšek. Prase si do auta nikdo neveme! ....a tuberáka taky ne!
2. Pořiď si ceduli. Cedulí nemávej, čtení tak neusnadníš.
3. Nenastupuj k někomu, kdo vypadá, že auto ukradl, nebo že někoho zabil.
4. Řidič má vždycky pravdu. Dělej vše co chce, pokud se to nepříčí tvému svědomí. Snaž se být dobrým společníkem a řidiče pomlouvej až když vystoupíš.
5. Jsi-li ohrožen, braň se. Ať to dopadne jakkoliv, budeš aspoň hrdina.
6. Uč se cizí jazyky. Kolik řečí znáš tolikrát si stopařem.
7. Neboj se. Řidiči se bojí víc.
8. Při stopování používej hlavu, jinak o ni přijdeš.
9. Dobře reprezentuj svou vlast a dělej stopařům dobré jméno.
10. Snaž se dodržovat zákony.

Trocha drobných rad:
- Cedule
Cedule se mi velice osvědčila. Řidiči tak už dopředu vědí kam chcete. Zbytečně vám nezastavujou lidi jedoucí jinam a naopak jiní vás můžou vzít jen proto, že jedete tam kam oni. Chce to nějakou ceduli, která umožňuje podle potřeby měnit nápisy. Člověk totiž nikdy dopředu neví, kde se objeví. Osobně používám kus kartonu strčený do pruhledných desek, které se dávají do šanonů. Do těchto desek pak z obou stran můžu zasouvat papíry. Tato cedule je velice odolná a to i proti vodě. Navíc jednoduchá a levná. Stačí pár čistých papírů a tlustý fix. - DOPORUČUJI.
- Stopování
Zdaleka není jedno kde se stopuje. V první řadě by to mělo být bezpečné místo pro řidiče. To znamená rovinka, kde je místo k zastavení a kde jste dobře vidět. Samozřejmě musí vyhovovat i vám. Doporučuji dálniční nájezdy, mýtné a tak podobně. Nemá cenu stopovat ve městě. Bohužel se musí jít až na tu správnou výpadovku. Proto je lepší, pokud městem chcete jen projet, říci to samé i řidiči. Protože pokud jede jen do tohoto města, vyhodil by vás třeba uprostřed. Když mu o své cestě včas řeknete, může vás vzít na vhodnou výpadovku, nebo na nějaký velký parking před městem.
Snažte se nevýhlížet odpudivým dojmem. Prošení řidičů možná pomůže, ale je to pod úroveň. Při stopování se dívejte na poznávačku. Aspoň zjistíte kolik přibližně aut jede vaším směrem. Na řidiče se moc nedívejte, akorát se naštvete. Jestliže stopujete víc jak dvě hodiny, tak je něco v nepořádku. Zhodnoťte svou situaci. Jestli je ono místo to pravé, jestli náhodou nemáte nějaký příšerný rozcuch, jestli jste na správné silnici či jestli nápis na ceduli je ten pravý. Bez urážky, ale stopaře, kteří někde stojí šest hodin, považuji za dementní.
- Druhy řidičů
Posádky vozů se dají rozdělit do několika skupin: na ty co berou a na ostatní.
Skupina "Ostatní" obsahuje hlavně kempaře (narvaný auto), důchodce, ženský, snoby, děti, autobusy a náklaďáky. Naopak do skupiny "Ty co berou" patří osamělý podnikatel, dva mladíci, dvě slečny. Obecně platí, že víc lidí si má o čem povídat, a tak nemusí brát stopaře. Jsou-li s mužem v autě děti, nebo manželka, auto vám pravděpodobně nezastaví.
Řidiči jsou buď podobní dobrodruzi jako vy, pak je to super, nebo se potřebují vykecat, a pak sloužíte jako linka důvěry. Další jsou chlubílkové co čekají obdiv. Poslední skupinou jsou podivíni, kteří se s vámi moc nebaví, či mají jinou vadu.
- Zásada
Určete si dopředu dobu, do kdy budete stopovat než to zkusíte nějak jinak (třeba hodinu). Když si řeknete "do šesti", tak tam taky zůstaňte až do konce. Často se stává, že vás někdo vezme právě v té poslední minutě. Mnohokrát se mi to vyplatilo.
Často se taky stává, že někoho stopnete v době, kdy má kolega vybalený bágl a jí, študuje mapu, no prostě v době, když se mu to zrovna nejmíň hodí. Ovšem nefunguje to, pokud to vyvoláte úmyslně.
- Neberte nic doslova :)

Odkazy:
- Stopování Dušana Janovského